Jaké hole?

Současná nabídka holí je poměrně bohatá ať už z hlediska materiálu, určení, vlastností i cen. Můžemese setkat s holemi kovovými, kompozitovými, karbonovými, nebo kombinace karbonu a kompozitu. Výrobci zpravidla uvádějí, jaké je zastoupení karbonu v kombinovaných holích v procentech. Obecně platí – čím více karbonu, tím je hůl kvalitnější, ale také dražší.

Kovové hole – mnohdy lehčí než základní kompozity, jsou odolné vůči nárazu, nakopnutí, pokud na ně upadnete, hrozí ohnutí. Výhodou je, že pokud není ohnutí brutální, je možné je narovnat a dále slouží svému účelu.  Jsou vhodné zejména pro začátečníky, u kterých není o pády nouze a je i docela častým jevem zakopnutí o vlastní hůl. Cenové rozmezí je rozmanité dle váhy a kvality použitého tubusu.

Kompozitové hole – velmi pružné, s nižší tuhostí, zpravidla vyšší hmotnosti. Výhodou je nižší cena, vysoká pružnost v případě nalehnutí. Odolnost proti nakopnutí je nižší než u kovových, ale stále dobrá. Nevýhoda – při přílišném průhybu dojde ke zlomení, roztříštění vláken. Takto zlomené hole jsou prakticky neopravitelné. Další nevýhodou je, že velká část vámi vložené energie se vytratí do průhybu hole. Tyto hole bych doporučil zejména dětem, lyžařům lehkých vah, případně lyžařům, kteří mají ruce při jízdě spíše na ozdobu či k udržení rovnováhy a motorem pohybu jsou pro ně jen nohy.

Kombinované hole – dle množství karbonu určeny již vyspělejším lyžařům. S přibývajícím zastoupením karbonu se zlepšuje tuhost hole, snižuje se hmotnost, zvyšuje se křehkost a v neposlední řadě i cena.  Tyto hole mohou využít aktivnější lyžaři, sportovní jezdci, v případě vysokého zastoupení karbonu i závodníci. U vyššího obsahu karbonu se zároveň zvyšuje možnost odborné i neodborné opravy tubusu.  

Karbonové hole – 100 % karbonu, hole extrémně lehké, maximální tuhost, minimální ztráta energie do průhybu hole. Větší riziko ukopnutí, zejména při hromadných startech, vysoká cena. Většina tubusů je však dobře opravitelná – u specialistů bez rozdílu hmotnosti, neodborné opravy s navýšením váhy. Určeno zejména pro vrcholové i zapálené závodníky, aktivní hltače kilometrů, případně i pro ty, kteří se spokojí jen s tím nejlepším.

Rada pro ty, kteří chtějí ušetřit nějakou korunu a vydají se do bazaru, nebo se rozhodnou nakoupit hole přes inzerát. Zkontrolujte, zda talířky (kroužky) neztratily léty pružnost – v takovém případě se vám brzy ulomí, nebo naopak neudrží tvar a budou se bořit. U kovových holí se podívejte, zda je tubus rovný a nemá někde prasklinu po opakovaném rovnání. U nekovových holí zkontrolujte prostor těsně nad talířky, kde dochází k největšímu tření o sníh. Pokud je tu zřejmé opotřebení – zúžení tubusu, hůl se brzy zlomí a v tomto místě je oprava problematická. V neposlední řadě prohlédněte i rukojeti a poutka, jestli neutrpěly špatným skladováním a nehrozí, že prasknou při prvním záběru. Při nákupu karbonových holí z druhé ruky pozor! Skutečnost, že je hůl označena jako 100% karbon, neznamená, že si zachovala veškeré vlastnosti. Tubusy některých výrobců léty i špatným skladováním ztrácejí tuhost a jsou srovnatelné s průměrnými kombinovanými holemi.

Obecně k nákupu. Zvažte, kolik času chcete lyžováním trávit, jaké máte výkonnostní ambice a podle toho investujte. Při výběru holí nezapomeňte, že s výjimkou nejlevnějších kousků již většina výrobců dodává poutka velikostně odlišená. Aby vám poutko skutečně umožnilo správný úchop a práci s holí, musí dobře sedět. Proto je vhodné vyrazit na nákup i s rukavicemi, které používáte, nebo si je půjčit v prodejně. Zvolte optimální velikost talířků (kroužků, košíčků) podle toho na jakých tratích se budete pohybovat. Do neupravených stop jsou lepší větší taliřky, čím je stopa tvrdší a kvalitnější, tím menší může být talířek. Ani závoďákům však nedoporučuji nejmenší velikosti talířků. Tak perfektně upravenou trať, aby bylo možné je bezpečně použít, jsem asi ještě nepotkal.                                                                                               

V současné době je na trhu nabídka talířků i poutek od různých výrobců. Není tedy výjimka, kdy lyžaři, kteří nejsou vázáni smlouvou, kombinují tubus jednoho výrobce, rukojeť nebo poutko (strip) druhého a talířek od třetího. Léty odzkoušeli, co jim vyhovuje nejlépe a vhodně skombinovali.

Jakou velikost holí?

Než dojdeme k obecným pravidlům týkajících se délky holí, mám několik připomínek. Pokud nejste závodníci vázaní pravidly FIS, nemusíte se řídit ani obecnými pravidly délky holí. Délka holí mnohdy rozhoduje o vašem prožitku z lyžování. Důsledkem špatné volby vás mohou bolet záda, ruce úplně jinde než ostatní, mohou vám překážet v tom, abyste správně provedli nějaký pohyb dle svých představ, či požadavku instruktora. Nejčastější chybou jsou příliš dlouhé hole. Představa mnohdy i mladších závodníků – čím delší hůl, tím větší jsem borec – je opravdu mylná. Majitel většinou nemá dostačující fyzické dispozice, aby využil celou délku hole, vynechává tedy část pohybu, s holí obtížně manipuluje a nedostává se do správného postavení. V součtu je jeho rozsah pohybu s holemi kratší, než by tomu bylo s holemi kratšími. Naproti tomu příliš krátké hole zatěžují nadměrně záda a zkracují rozsah pohybu.

Hole na klasiku

Tady bych souhlasil s pravidly FIS : 0,83x délka postavy. Takto zvolená délka je pro většinu z nás vyhovující. Pokud má někdo problém se zády, případně silné ruce, může nějaký centimetr přidat. Pozor pro závodníky včetně dálkových běhů. Velká část závodů probíhá pod hlavičkou FIS a je poměrně běžné, že se zde můžete setkat s komisaři, kteří kontrolují dodržování pravidel nejen u vítězů. Za delší hole můžete být „odměněni“ časovou penalizací, nebo žlutou kartou. Nehraje roli ani skutečnost, že jste dorazili do cíle daleko za prvním závodníkem!

Hole na bruslení

Doporučená délka :  poutko v místě, kde vychází z rukojeti, je ve výšce ramen, v případě top lyžaře maximálně k bradě. Zde bych rozhodně nepřekračoval doporučenou délku. Správné bruslení je natolik koordinačně náročné, že si nemůžete dovolit bojovat s dlouhými holemi. Těžko s nimi docílíte zápichu na správné místo a při rychlosti jízdy ani nevyužijete nadbytečnou délku. O něco málo kratší hole mohou zvolit lyžaři, kteří při jízdě více spoléhají na nohy a nemají problémy se zády.